Přeskočit navigaci

Portál do nadčasového světa

Článek

Prostředky živočišného původu v lidovém léčitelství

2. 10. 2015

Specifikace

Klíčová slova

Sep

Léčitelské pomůcky a postupy

Geografická oblast

Sep

Česká republika

MapaSepUkázat na mapě

Zvířata provázela člověka od nepaměti a vedle prostředků rostlinných a minerálních se k léčení aplikovaly prostředky živočišné, které měly rozličné způsoby užívání. Od požívání syrových zvířecích orgánů, přes způsoby extrakce různých látek ze zvířat až po využívání exkrementů, kostí, rohů apod. Jinou možností bylo léčení vycházející z některých zvířecích vlastností a schopností (sání krve). Součástí lidového léčitelství byla jak zvířata domácí, tak divoká.

Zvířata provázela člověka od nepaměti a vedle prostředků rostlinných a minerálních se k léčení aplikovaly prostředky živočišné, které měly rozličné způsoby užívání.

Jednotlivé části živočichů se jedly syrové (orgány zvířat, maso), syrové se přikládaly (např. zaživa rozpůlení holubi, kočky, králíci na chodidla proti teplotě, zaživa roztržená žába na odraženinu), využívalo se teplo těla ke „zvířecí lázni“ při ochrnutí (šlo o vkládání částí těla nemocného člověka, v případě dítěte celého těla, do vnitřností čerstvě zabitých zvířat, např.  kravského bachoru i s lejnem, aby se živočišným teplem uzdravil). Dále se sušily, spalovaly na popel, který se požíval, nakuřovalo se jimi, nakládaly se do lihu. Užívaly se též živočišné produkty (od mléka, tvarohu, vlny, medu a propolisu po trus, např. při léčení revmatismu zahrabávali nemocného do teplého kravského, ovčího nebo koňského hnoje, kde zůstal tak dlouho, dokud bolesti nepominuly). K léčení se využíval též sliz a další výměšky (nejznámější byly bobří žlázy, tzv. bobří stroj - castoreum). Součástí mastí bylo sádlo a užívalo se vepřové, psí, jezevčí, liščí, zaječí, z divokého kance, medvědí, ježčí, husí, krocaní, slepičí, žabí, hadí, hlemýždí ad. K ochraně se nosily  kůstkyzuby v amuletech.

Dnešního člověka upoutá dřívější obliba prostředků odpudivých – výkalů, trusu, moči a dalších výměšků některých zvířat, jako ropuchy, mloka, ježka, krtka, netopýra i lidské a dále bezoár (útvar z chlupů a písku v žaludku pův. kozy bezoárové, dále koz, ovcí, krav jako univerzální prostředek proti jedu), které se užívaly, aby „zlo“způsobující nemoc opustilo tělo. Výkaly a trusy různých zvířat se také aplikovaly na těžké rány a vředy.

Používala se i čerstvá krev některých zvířat, protože krev byla pokládána za sídlo životní síly. Krev vstřikovanou do svalu pro jeho povzbuzení používaly též starší medicínské metody a dnes se krev používá v moderní derivační terapii.

Had (Serpentes) byl symbolem věčného mládí, neboť každoročně svléká kůži. Věřilo se, že hadi teprve po sv. Jiří (24. 4.) dostávají jed. Svlečená hadí kůže se přikládala při bolesti zubů a nakuřovala se jí růže, hadí žluč se používala k léčbě očí, hadí sádlo na otoky, kožní nemoci, zimnici a dnu. V pytlíčku zašitá hlava ze „slepíka“ nebo z hada, jehož člověk nevzal do holé ruky, pomáhala proti revmatismu. Staré recepty ukazují, že se had též připravoval k jídlu (viz pohádky) a měl pomáhat proti malomocenství a padoucnici.

Anatomie užovky

Anatomie užovky (Brehmův život zvířat)

Žába (Anura) – „skřepňačka“ celá usušená sloužila k nakuřování, kůže z žáby utřená na prach pomáhala od zimnice, usušená a v pytlíčku nošená proti epilepsii. Voda, ve které po 9 dní plavala před sv. Jiřím chycená žába rosnička (Hyla), se požívala vnitřně proti všem nemocem, zvláště proti uřknutí děvčat. Ropucha (Bufo) – její výměšky bývaly součástí čarodějných mastí. Bosorky (čarodějnice), které chtěly uškodit, podkládaly pod práh jizby žábu nebo ještěrku. Dnešní alternativní léčitelství i u nás experimentuje např. s výměšky amazonské  žáby kambo (Phyllomedusa bicolor), kde neoddělitelnou součástí léčení fyzické nemoci je i duchovní aspekt léčby.

Ryby (Osteichthyes) – čílko z rybí hlavy (trojhranná kůstka) byla používána proti uhranutí. Prášek z kůstek hlavy štiky (Esox) sloužil proti padoucnici, štičí zuby proti píchání v boku a na prsou. Raci (Astacus) – bez klepet při rakovině.

Pavouci (Araneae) a vši (Anoplura) – se používali při zimnici. Pavučina zastavuje krvácení a chrání povrch kůže při odřeninách a zranění. Také se používala po pouštění žilou a sázení pijavic.

Mravenci (Formica) – proti revmatickým bolestem se údy pokládaly do mraveniště. K jejich potírání se připravoval mravenčí líh (příprava: skleněná láhev na dně pomazaná medem se zakopala do mraveniště, poté se dovnitř nalezlí mravenci polili lihem, do něhož vypouštěli svou kyselinu) nebo mast. Požívaly se též mravenčí vajíčka a larvy.

Včely (Apis) – píchání včelami patřilo k dráždicím lékům. Výměty ze včelína a mrtvé včely sloužily k nakuřování nemocného. Nakuřovadla se např. sypala na žhavé dřevěné uhlí a kouř se zachycoval do vlněného šátku rozprostřeného nad hlavou. Med se užíval zejména k léčení hrdla a plic.

Slimákem (Limax) se potíraly kožní choroby (na bradavice), hlemýžděm (Helix) se stíral lišej a žížaly (dešťovky - Lumbricus) se přikládaly při vředech a opuchlinách.

Krtek (Talpa), ježek (Erinaceus) – teplá krev a usušené vnitřnosti nebo srdce se aplikovaly proti padoucnici. Sádlo z pichlavého ježka se užívalo proti píchání.

Pijavky (Hirudo medicinalis) a jejich přikládání vycházelo z oficiální metody léčení pouštění žilou. Dříve se nazývaly střebokrevka a přikládaly se, aby nezdravá krev šla z těla ven. Ještě před první světovou válkou se živé pijavice prodávaly v lékárnách. V posledních 10 letech probíhá nová vlna obliby používání pijavice lékařské zaškolenými laiky (kurzy, prodej pijavic, jejich aplikace a poučení zákazníků o jejich použití v soukromí). Užívají je firmy a studia zaměřená na duchovní a fyzický rozvoj člověka a alternativní medicínu. Dnes se nepoužívají pro pouštění krve, ale pro získání látek, které pijavice produkuje – hirudin a další. Léčí jimi např. křečové žíly, vysoký krevní tlak a trombózu.

Pijavice

Slepice (Gallus) – vajíčka – vaječný bílek na popáleniny a proti bolení v krku, blána z bílku na otevřenou ránu, nemoci očí a rtů, syrový žloutek na záněty. Syrové vejce nalačno k posílení organizmu a též zvučného hlasu.

Kočka (Felis)– teplá krev z černé kočky proti padoucnici. Čerstvá kůže z kočky, nejlépe černé, se přikládala na prsa proti souchotinám. Kožešina z kočky se dodnes používá na ischias a bolesti v zádech.

Pes (Canis)– sádlo proti souchotinám a dýchavičnosti (na astma).

Naškrábaný jelení paroh (Cervus) s vodou sloužil proti padoucnici. Spálený jelení paroh byl součástí prášku užívaného v době moru. Jelení a srnčí lůj (Capreolus) se používal proti revmatismu a namožení.

K léčení se využívaly i různé části dalších živočichů: čápa, koroptve, kohouta, vlaštovky, vepře,  jezevce, zajíce, tchoře, koně, telete, tedy ze zvířat domácích i volně žijících.

Dnešní farmaceutický průmysl užívá rovněž živočichy a jejich části k výrobě léčiv a léčivých prostředků. Český lékopis 97 (s doplňky 1999, 2000 a 2001) jich uvádí na tři desítky, např.: vepřové sádlo (Adeps suillus); vápenatá sůl heparinu (Heparinum calcium) z plic hovězího dobytka, prasat nebo ovcí; hyaluronidasa (Hyaluronidasum) je enzym extrahovaný z varlat savců (např. býčích varlat); insulin (Insulinum) z hovězí nebo prasečí slinivky břišní.

Homeopatické léky (objevené Samuelem Hahnemannem na počátku 19. století) u nás po roce 1989 procházejí novou vlnou obliby. Jejich základní surovinou jsou také prostředky živočišného původu, např. mléko, skořápky škeble, játra z husy bernešky (Oscillococcinum) nebo včelí královna.

Obnovený zájem veřejnosti o léčivé prostředky zvířecího původu přinesl dnes příchod tzv. čínské medicíny do Evropy a objevování řady dalších indiánských, afrických či asijských léčebných či domněle léčebných praktik. Touto oblastí nauky se zabývá etnofarmakologie.

Literatura a prameny:

  • ČIŽMÁŘ, J.: Lidové lékařství v Československu I, II. B. Komůrka, Brno, 1946.
  • JUNKOVÁ, J.: Přikládání baněk a pijavic. In: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska II. Mladá fronta, Praha, 2007, s. 820–821.

Dana Motyčková

Zobrazený obsah je ověřen provozovatelem portálu ETNOFOLK.