Navigation überspringen

Portal nach überzeitlicher Welt

Article

Tobacco in the Folk Culture

30. 10. 2014

Spezifikation

Schlüsselwörter

Sep

Other

Geografischegebiete

Sep

Tschechische Republik

MapSepShow on map

Tobacco is name of plant (Nicotiana) and product, which is produced from tobacco leaves and used for manufacturing cigarettes, cigars or filling pipes. Tobacco contains the alkaloid nicotine, which causes change of human perception. Origine of tobacco is in America (the Mayas), in the Europe came during the 16th century. In 18th and 19th century presented tobacco in the folk culture.

Tabák je pojmenování pro rostlinu (Nicotiana) i produkt, který se vyrábí z tabákových listů a používá se pro výrobu cigaret, doutníků nebo jako náplň do dýmek. Tabák obsahuje alkaloid nikotin, který vyvolává změny lidského vnímání (stimulační a uvolňující vlivy). Tabák pochází z Ameriky a do Evropy se dostal v 16. století při objevných plavbách spolu s dalšími plodinami jako rajčata, brambory, kukuřice, vanilka nebo kakao. Mayská civilizace, která tabák původně pěstovala a pak jej Evropě zprostředkovala, ho hojně používala a nejspíše měl také spojitost s magickými okultními rituály. Postupem času se rostlina rozšířila po celém americkém kontinentě.

Historie tabáku v českých zemích sahá  ke konci 16. století, kdy jsou o něm doloženy první písemné zmínky. Nejdříve se tabák pěstoval pouze pro lékařské účely v nepatrném množství, později se těšil tabák větší popularitě. Velkého rozmachu u nás i ve světě se zpracování tabáku a jeho konzumace ve velkém dočkalo v 19. století. Roku 1842 byla prvně zavedena výroba doutníků, které byly dříve pouze dováženy a v roce 1865 výroba cigaret. Do té doby byl k dostání pouze samostatný tabák ke šňupání a kouření. V lidové kultuře se tabák výrazněji projevuje od 18. století a postupně se především kouření dýmky (fajfky, lulky, čibuku) či šňupání tabáku stalo součástí slovesného folkloru i vesnické a městské každodennosti. Podobnost mezi pohádkovou postavou vojáka a čerta např. také spočívala v zápachu, který oba doprovázel. Zatímco čert páchl peklem (sírou), voják tabákem.

Krabička na sirky

Na obrázku je krabička na sirky s výjevem cizokrajného ptáka mezi růžemi, 19. století, za sbírek Prácheňského muzea v Písku. (Foto V. Komasová)

Ve 20. století se začínají průmyslově ve velkém vyrábět i menší doutníky (vč. viržinek) i cigarety, které se staly ve světě nejoblíbenějším produktem z tabáku. Dnes je pěstování tabáku rozšířené po celém světě i v mírných oblastech s teplejším klimatem. V České republice se tabák také pěstoval, v roce 1994 však byla jeho produkce ukončena. V dnešní době se pěstují pro výrobu dva základní druhy, tabák selský a tabák virginský.

Kouření tabáku se realizuje v několika formách. Cigarety se po celém světě vyrábějí až z několika různých druhů tabáku a velká část z nich je opatřena filtrem. Další hojně rozšířenou variantou kouření jsou již zmíněné doutníky, kde je tabák zabalen do vlastního tabákového listu (náplň, vázací list, krycí list). Existuje široká škála značek různých kvalit, některé doutníky mohou být exkluzivní a velmi drahé. Na rozdíl od většiny tabákových výrobků se kouř z doutníku nemá vtahovat do plic ale pouze do úst. Nejkvalitnější doutníky vznikají stále na Kubě. Mezi další významné světové výrobce doutníků patří firmy z Hondurasu, Nikaraguy, Jamajky, Dominikánské republiky apod.

cigártaška

Na obrázku je secesní kovové pouzdro na cigarety s monogramem z poč. 20. století za sbírek Prácheňského muzea v Písku. (Foto V. Komasová)

Ještě před začátkem nárůstu obliby cigaret a doutníků  hrály v kouření prim dýmky. Dýmky jsou velmi staré pomůcky ke kouření tabáku, většinou vyráběné ze dřeva, méně např. z porcelánu. Používání dýmek je známo po celém světě u různých kultur, včetně indiánských (kalumet). Specifickým druhem kouřením dýmek je tzv. vodní dýmka, kde se vdechovaný kouř ochlazuje a také filtruje pomocí vody, která je v karafě. Tabáky do vodních dýmek jsou ochucovány nejrůznějšími příchutěmi. Aby tabák hořel, dávají se na něj rozpálené uhlíky, které vydrží hořet delší dobu. Předpokládá se že vodní dýmky vymyslely Peršané, poté se rozšířily do okolních zemích. Typické se staly pro velkou část muslimského světa, dnes jsou rozšířené a čím dál více oblíbené po celé planetě.

dýmka

Na obrázku je dřevěná dýmka z poč. 20. století za sbírek Prácheňského muzea v Písku. (Foto V. Komasová)

Sekaný (sypaný) tabák, kýchací tabák a později cigarety se přechovávaly v šáčcích na tabák nebo tabatěrkách (kovových, porcelánových, dřevěných krabičkách) a v 19. století se staly běžnou součástí života i lidových vrstev. Vlastnit zdobenou tabatěrku (cigártašku), používat šňupací tabák či kouřit viržinko bylo na venkově znakem prestiže. Sekaný tabák se také mohl žvýkat.

sáčen na tabák

Na obrázku je ručně malovaný kožený sáček z 1. pol. 19. století za sbírek Prácheňského muzea v Písku. (Foto V. Komasová)

Obecně se kouření ženám zakazovalo, žena-kuřačka byla považována za nestoudnou (proto je cigareta či dokonce dýmka příznakem prostitutek, feministek apod.). Uvolnění v této oblasti nastalo ve 20. století a dnes se již rozdíly mezi kuřáky na základě pohlaví v Evropě nedělají. V první polovině 20. století se kouření levnějších cigaret stalo výrazným atributem příslušníků proletariátu. V poslední třetině 20. a na počátku 21. století sílí boj proti kouření tabáku.

Literatura:

  • BOTÍK, J., SLAVKOVSKÝ, P.: Encyklopédia ľudovej kultúry Slovenska II, Bratislava 1995, s. 247.
  • Ottův slovník naučný, díl XXV, Praha 1906, s. 2–4.
  • ZÍBRT, Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého, Praha 2006 (2. vydání), s. 31.

The correctness of the information above is guaranteed by the ETNOFOLK Portal.