Skip navigation

Portal into a Timeless World

Article

Byliny v lidovém léčitelství

10. 12. 2013

Specifications

Keywords

Sep

Healing branches

Geographical area

Sep

Czech Republic

Byliny v lidovém léčitelství označují soubor rostlin, které se využívaly v lidovém léčitelství za účelem uzdravení nemocných nebo jedinců, kteří došli k závěru, že jsou pod vlivem magie. Využívání bylin v lidové léčitelství se vyvíjelo souběžně se stupněm jejich poznání, se zkušenostmi lidí při jejich přípravě a používání. V průběhu doby lidé postupně odhalovali různé léčebné postupy, které byly úspěšně aplikované v léčbě řady fyzických i psychických onemocnění. Mnohé byliny byly používány i na několik nemocí najednou.

Byliny v lidovém léčitelství označují soubor rostlin, které se využívaly v lidovém léčitelství za účelem uzdravení nemocných nebo jedinců, kteří došli k závěru, že jsou pod vlivem magie. Využívání bylin v lidové léčitelství se vyvíjelo souběžně se stupněm jejich poznání, se zkušenostmi lidí při jejich přípravě a používání. V průběhu doby lidé postupně odhalovali různé léčebné postupy, které byly úspěšně aplikované v léčbě různých fyzických i psychických onemocnění. Mnohé byliny byly používány i na několik nemocí najednou. Léčitel se většinou řídil ověřenými tradičními postupy a svými dosavadními zkušenostmi. Někdy se rostliny používaly nahodile a léčitel se jen mohl domnívat, že vlastnosti té které byliny budou ty správné a nemocnému pomohou.

Významnou bylinou v lidovém léčitelství je bez černý (Sambucus nigra), jehož keře rostou téměř na jakémkoliv místě a ke zpracování se daly použít téměř všechny jeho části. Kořeny, kůra a listy se používaly při revmatických problémech s klouby, kdy se přikládaly např. látky namočené v jejich odvarech na postižené části. Z květů a zralých plodů se vyráběly čaje, šťávy nebo sirupy, které pomáhaly při různých nachlazeních (angína nebo chřipka) spojených s kašlem, špatným dýcháním, rýmou apod. Černý bez také pomáhal při žaludečních či střevních potížích díky svým projímavým účinkům a též jako analgetikum při bolestech zubů nebo utlumení teploty.

Účinky jitrocele kopynatého (Plantago lanceolata) či jitrocele většího (Plantago major) byly známy již ve starověku. Jeho protizánětlivé a hojivé účinky pomáhají při různých poraněních kůže, jako jsou popáleniny, řezné rány, při různých typech nachlazení, angíně, chřipce nebo zápalu plic. Jitrocel také pomáhá odvádět z těla škodlivé látky a čistit plíce, průdušky, ledviny nebo krev. Účinky jitrocele při hojení vnějších ran byly vždy pozoruhodné. Protože nemá téměř žádné vedlejší účinky, je jeho použití vcelku bez omezení.

Máta peprná (Mentha piperita) je známa jako jedna vůbec z nejstarších léčivých bylin, pro kterou je typická výrazná chuť i vůně. Máta je ceněna pro své účinky při léčbě žaludečních problémů či nechutenství. Má blahodárné uklidňující účinky na metabolismus a celkově pro dobrý zdravotní stav i při psychických zátěžích. Díky svým protizánětlivým účinkům se máta používá i při nachlazení a kašli. Máta obsahuje mentol, který způsobuje její charakteristickou vůni, pomáhající při dýchacích potížích.

Mateřídouška obecná (Thymus serpyllum) je další z oblíbených a rozšířených bylin, jejíž účinky pomáhají při nejrůznějších onemocněních. Uklidňující účinky a příjemná vůně prospívají při bolestech hlavy, psychických zátěžích, pro celkové uklidnění, pro dobrý spánek aj. Dále při onemocnění dýchacích cest jako je chřipka, angína apod. Účinná je také při problémech s trávením a zažíváním.

Mák setý (Papaver somniferum) je zajímavá rostlina, která se nepoužívala jen jako potravina, ale také jako léčivá rostlina zejména k tišení bolesti. Vzhledem k jeho uklidňujícím účinkům se dospělým i malým dětem podával před spaním odvar z makovic uvařený ve vodě nebo mléku, pro lepší spánek. Zvěrolékaři hojně používali produkt z máku opium pro léčbu křečí, závratí, úplavici ale také průjmu či kašli zejména u mladých zvířat.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je další léčivou rostlinou, která byla opředena různými pověstmi o její magické schopnosti uzdravovat a léčit. Pro své protizánětlivé a hojivé účinky se třezalka používala při přípravě obkladů na popáleniny a otevřené rány, s uklidňujícími, lehce sedativními účinky, které pomáhaly při depresích, nespavostech nebo migrénách. Hojně se také používala například při nechutenství, revmatismu, ischiasu ale také při plicních chorobách a astmatu.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je oblíbená rostlina používaná jako koření do pokrmů i jako léčivá bylina. Zevně i vnitřně se šalvěj používala jako protizánětlivý a dezinfekční prostředek při různých poraněních či onemocněních pokožky nebo bolestech v krku. Vnitřně šalvěj působí léčivě na onemocnění dýchacích cest, při nachlazeních, angíně, chřipce aj. Zažívacímu traktu pomáhá při plynatosti, otravách jídlem a celkově prospívá dobrému trávení.

V lidovém léčitelství se používalo velké množství dalších druhů rostlin, které pomáhaly při řadě onemocnění. K těmto tzv. mocným bylinám kromě některých již vyjmenovaných patřily také bodlák obecný, rozrazil lékařský, rosnatka okrouhlolistá, devětsil zvrhlý, vlaštovičník větší, devaterník obecný, andělika lékařská, podběl lékařský (na obrázku níže nákres podbělu z herbáře z konce 19. století), úročník bolhoj ad.

Do doby nových lékařských poznatků bylo lidové léčitelství silně spojeno především s vírou a modlitbami při léčebných procesech a praktikami tzv. bílé magie. Rostlinám se také obvykle přisuzovaly jejich léčebné účinky na základě tvarové podobnosti nějakému lidskému orgánu, ten potom měly léčit (homeopatická magie). Léčivé rostliny také byly součástí různých amuletů. které měly ochraňovat před zlými silami a působením černé magie.

Halucinogenní drogy obsažené v houbách jako muchomůrka červená (Amanita muscaria) nebo lysohlávka česká (Psilocybe bohemica) nebo také kopinatá byly svými účinky známé již dávno a používaly se pro navození určitého posunutého stavu, pro změnu vědomí a užívaly se v rámci léčitelských i magických (někdy též šamanských) praktik. Větší množství těchto hub mohlo přivodit poškození zdraví či smrt.

V dnešní době se lidové léčitelství ve smyslu použití nejrůznějších bylin za účelem uzdravení za pomoci čistě přírodní cesty stále těší velké oblibě a jeho staletími ověřené postupy využívá i farmaceutický průmysl a současná moderní medicína (často v podobě koncentrátů či speciálních výtažků).

Literatura:

  • BROUČEK S., FROLEC, V.: Lidové léčitelství. In: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska II. Mladá fronta, Praha, 2007. s. 465.

  • VRLOVÁ V.: Nasbíráno mezi Jány aneb o lidovém léčitelství. Rožnov pod Radhoštěm, 2006.

  • MAREC J.: Tradičné liečiteľstvo a ľudová mágia na horných Kysuciach. Martin, 2011.

Podběl lékařský

The correctness of the information above is guaranteed by the ETNOFOLK Portal.